pryskyřice

Smola jako pomocná surovina jest význačná tím, že přichází ve styk již s hotovým výrobkem buď v sudech ležáckých, anebo transportních. Užívá se jí za tím účelem, aby sudy staly se nepropustnými, čímž zamezí se jednak infekci piva, jednak unikání kyseliny uhličité. A z toho důvodu vyžaduje smola tím větší pozornosti, chceme-li se vyvarovali škodám morálním i hmotným.

Pivovarské smole jest již několik desítiletí věnovaná též pozornost laboratorní a není-li z této práce ještě dnes takový výsledek, jakého bychom si přáli, jest toho příčinou hlavně velmi nestálé, měnivé složení látek pryskyřičných a ostatních součástek, z nichž se pivovarské smoly vyrábějí.

Pod jménem pryskyřice rozumíme všeobecně vyloučené látky, sekrety rostlin, které jsou částečně výměšky normální, částečně výměšky, jichž příčinou jsou choroby dotyčných rostlin. Definitivní rozhodnutí otázky, které látky rostlinné slouží právě к tvoření a vyměšování pryskyřic, není dodnes možné. Oxydační procesy, které se odehrávají před vyměšováním, jakož i po vyměšování těchto pryskyřičných látek, tuto úlohu značně ztěžují, nebot pryskyřice, jakož i jejich produkty, které do našich rukou přicházejí, jsou již většinou sekunderní a tercielní směsi vyloučených a odumřelých produktů, které se uvnitř stromů vytvořily. Podobně manipulace při čistění těchto surových pryskyřic (tavení, cezení, destilování atd.) jsou příčinou dalších ještě změn.
Se stanoviska fysikálního považujeme všechny ony produkty za pryskyřice, které jsou beztvárné, lepivé, tavitelné, které se spalují a hoří čadivým plamenem, ve vodě jen nepatrně anebo vůbec se nerozpouští, kápnuty na papír netvoří žádných mastných skvrn jako oleje a tuky, nežluknou a dají se zmýdelniti. Jsou to směsi barevných nebo bezbarvých, různě aromatických výměšků různých jehličnatých rostlin.

Přírodní smola pryskyřičná, které se používá nejvýše co přísady k různým druhům pivovarských smol, dobývá se z pryskyřice smrkové a jedlové. Surovina, jež jest znečistěná hlavně kůrou a pískem, nejdříve se roztaví a procedí, aby se zbavila těchto mechanických nečistot. Výtěžek takto získaný obnáší 40-60% původní suroviny. Zbytků po vylisování používá se k umělým smolám, aby získaly jemné aroma a přírodní vzezření. Tato přirozená smola je oranžově žlutá až hnědě zbarvená, neprůhledná, zakalená, vůně a chuti vysoce aromatické a zbaví-li se vařením z větší části terpentinových olejů, stává se křehkou. Tato smola vzhledem k velké své ceně, jakož proto, že by udělila pivu silnou aromatickou příchut, není vhodnou pro požahování pivovarských nádob, za to výhodně používá se co přísada k smolám umělým, zvlášť kde se žádá smolná příchuť piva.

Dnes můžeme říci, že přírodní smoly se v pivovarství neužívá, nýbrž že používá se různých náhražek, které jsou pro pivovary vhodnější i levnější.

     Jednou z nejdůležitějších náhražek přirozené smoly jest směs kolofonia a pryskyřičného oleje. Kolofonium¹⁾Kalafuna je destilační zbytek z pryskyřice borovic nebo získávaný při výrobě buničiny. Název je odvozen od starořeckého ionského města Kolofónu, které proslulo spolu s Chiem především vývozem pryskyřice., tato pryskyřice pryskyřic, jest bezvodý zbytek destilace při výrobě terpentinového oleje z terpentínu pryskyřičnatých stromů, t. zv. křehká pryskyřice. Jest to světlá až tmavohnědá, křehká látka skelného lesku, v ruce měknoucí a v alkoholu se úplně rozpouštějící. Jednotlivé odstíny barev povstanou tím, že dotyčné druhy byly při destilaci vystaveny nestejnou dobu různé temperatuře. Není tudíž barva pro upotřebení rozhodující, ač světlé druhy platí se dráže. Do obchodu přicházejí hlavně dva druhy: z Francie (světlé) a z Ameriky většinou tmavší druhy. Při různých druzích přicházejí hlavně nečistoty v úvahu, falšování netřeba se obávali, nebot při poměrně jeho nízkých cenách slouží samo co porušovací prostředek látek dražších, na př. damaru, styraxu²⁾Styraxová pryskyřice je sušená míza z poškozených stromů turače, zbavených kůry. V současné době se vyrábí z různých druhů sturače v různých lokalitách Sumatra, Jáva a Thajsko. , benzoid, mastixu³⁾Masticha nebo Mastix je pryskyřice, která se získává z keře řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) výhradně na řeckém ostrově Chios., dračí krve atd.

Při destilaci kolofonia v uzavřených retortách těkají nejprve lehké vodní produkty kyselé reakce a pak teprve při silném zahřetí (přes 200° C.) pryskyřičný olej, jehož se používá к výrobě smoly; poslední produkty této destilace nehodí se k výrobě smoly pro svou nepříjemnou, přiboudlinovou vůni a užívá se jich k výrobě mazadel. Získaný žlutý, těžce tekoucí pryskyřičný olej, dle čistoty užitého kolofonia a dle výše destilační teploty jest zbarven, čistí se praním ve vodě a louhem, znovu se destiluje, aby získal světlejší barvy a ztratil co nejvíce aromatickou vůni. Dle ceny smoly používá se světlejšího nebo tmavšího pryskyřičného oleje a kolofonia. Smoly takto připravené jsou úplné čisté, průhledné a proto málo podobné smolám přírodním. Aby se tomu odpomohlo, přidávají se mimo smoly přírodní různá barviva minerální i organická (okr, chroman olovnatý, kurkuma, andělská červeň atd.), nebo vhání se do roztopené smoly horký vzduch a přehřáté vodní páry. Všechny tyto manipulace nejsou dovolené a smoly takové mají býti odmítnuty jednak z toho důvodu, že mnohé jsou zdraví lidskému škodlivé, jednak proto, že používá se k jich výrobě méně cenných součástek.

Význačnou skupinu smol tvoří směsi kolofonia, zemního vosku či ozokeritu⁴⁾ozokerit – přirozená směs minerálních parafínických a cykloparafínických vosků s ceresinem⁵⁾vosk vytvořený z ozokeritu čištěním. Tyto látky jsou směsi vyšších uhlovodíků a přicházejí do obchodu v různých kvalitách. Čim vyšší mají bod tání, tím jsou dražší. Smoly této skupiny jsou nahnědlé až žlutavé, porcelánového vzhledu, velmi křehké a dají se snadno rozetříti na jemný prášek.

Při zahřetí stávají se průhlednými a při silnějším přehřátí vyvinují škrablavý nepříjemný zápach, zvlášt je-li parafin nebo ceresin méně čistý. Tyto smoly, ač jinak velmi vhodné, nehodí se ku práci se zavřenými požahovacími přístroji, poněvadž při delším a silnějším zahřetí rozkladné produkty parafinu působí nepříznivě na chut piva. Lepší než s parafinem jest směs ceresinová.

Zvláštní pozornost zasluhuje smola, jež pochází ze směsi kolofonia, které bylo již z části zbaveno lehce prchavých součástek, z tak zv. přehřátého kolofonia a z pryskyřičného oleje. Taková smola jest temně hnědá, má zelený lom a rozpouští se v líhu jen částečně. Tyto smoly dávají při roztavení jen slabou vůni a jsou téměř bez chuti ; hodí se ku každému způsobu požahování a zvlášf ku požahování s uzavřenými přístroji ; jsou velmi dobré a hojně rozšířeny pod různými jmény. Následkem své tmavší barvy bývají podezřívány, že jsou připraveny ze starých upotřebených smol, ale neprávem, neboť stará smolajest velmi křehká, hutná a následkem toho, aby se stala tekutější, potřebovala by více pryskyřičného oleje, který jest však drahý. Při zodpovědění této otázky bylo by nutno znáti též vlastnosti smoly staré a způsob, jakým se požahovalo.

Při požahování nutno rozeznávali následující hlavní způsoby:

I. Požahování, při kterém je smola roztavena a prostě do nádob nalita.
2. Požahování přístroji, kde se zvlášt požahuje a odpožahuje.
3. Požahování přístroji, které oba tyto výkony sjednocuje.

První způsob požahování provádí se jen v malé míře na menších pivovarech. Požahování přístroji oddělenými děje se horkým vzduchem nebo přehřátou vodní parou a má tu výhodu, že stará smola, případně nečistoty se odstraní a nemohou se s novou smolou mísiti. Nevýhoda tohoto požahování jest, že ono vyžaduje delšího času a více práce a při požahování horkým vzduchem mohou sudy až zuhelniti, čímž značně trpí a piva mohou nabýti následkem této suché destilace dřeva odporné chuti a to tím spíše, že zuhelnatélá místa jen nedokonale smolu přijímají. Kde používá se přístrojů se spalováním plynů, jest smola příliš spálená a přidáním pryskyřičného oleje nedostaneme žádné konsistentní látky. Získaná smola s přehřátou vodní parou má zase tu vadu, že obsahuje mnoho vody, jejíž odstranění by bylo nákladné.    

Přístroje, které slučují odpožahování i požahování, při kterých vestříkaná smola má starou odstranili, mají tu nevýhodu, že složení smoly

během požahování stále se mění a smola ku konci více se starou jest již smísena, takže zde již přidávání staré smoly se provádí.

Jiné smoly, jež se upotřebují a též v pivovarech samotných připravují, jsou směsi kolofonia a lněného oleje, nebo jiných mastných olejů a tuků. Většina těchto směsí jest vadná, zvlášť při strojním požahování, poněvadž při vyšší teplotě tyto tuky a oleje se rozkládají a vyvinují velmi nepříjemně páchnoucí dýmy, kdežto smoly z kolofonia a pryskyřičného oleje i při přehřátí vyvinují produkty snesitelného zápachu.

Tím, ze se užívá požahovacích přístrojů místo požahování otevřeným ohněm, kladou se na smolu mnohem větší požadavky, neboť při požahování dřívějším prchající součástky se spalují, kdežto při no vějším způsobu požahování zůstávají těkavé látky z větší části v sudě a mohou snadno pak dáti pivu příchuť.

Jako výhody nového způsobu požahování uvádím krátce: úsporu času, případně úsporu smoly, šetření sudů, stejnoměrnější vrstvu smoly a menší nebezpečí explose. Dlužno však znáti u každého přístroje, kterých je již celá řada, jeho dobré i špatné stránky a dle toho voliti druh smoly, neboť nejsou všechny druhy smol pro každý přístroj vhodné. Přirozená smola nehodí se již pro svou drahotu, nehledě ani k tomu, že jest silně aromatická. Možno používati smol, které mají nejvýše jen nepatrné aroma a které při zahřátí nedávají nepříjemně páchnoucích produktů.

Vhodnější pro strojní požahování jest smola ze směsi kolofonia a pryskyřičného oleje. Směsi kolofonia s mastnými tuky neb oleji jsou pro vstřikovací přístroje nevhodné, jelikož se při vyšším zahřetí rozkládají a mohou býti příčinou odporné chuti piva. Též směsi kolofonia s parafinem neb ceresinem nalézají zde jen částečné použití. Nejdůležitější a nejvhodnější pro strojní požahování jest smola, připravená z přehřátého kolofonia, neboť jest již zbavena těkavých a aromatických látek, takže nepotřebuje žádného předhřívání jako smoly ostatních skupin.

Uváděli postup rozborů smol vedlo by příliš daleko. Naznačím jen, co jest nám při provádění těchto rozborů vodítkem a jaké požadavky všeobecné klademe na tuto pomocnou surovinu pivovarskou.

      Dobrá smola pivovarská má býti pokud možno prosta jakékoliv vůně, má míti chuť jen slabě aromatickou, nikoli škrablavou, přiboudlou. Smola nemá býti ani příliš měkkou, ani příliš tvrdou. Tvrdá smola v sudech špatně drží, příliš měkkou smolu nutno před požahováním delší dobu předehřívati as při 200—210° C., což však je spojeno se ztrátou času i s větší spotřebou smoly.

Smola má býti pokud možno prosta vody a obsahuje-li tuto ve větším množství, nutno ji zase delším předehříváním odstranili, chceme-li se vyvarovali různým nepříjemnostem a větším ještě ztrátám nežli vyžaduje takováto úprava. Zahřetím má se státi smola vazkou, nechali se táhnouti v tenké nitě a téci ve slabé vrstvě, neboť se jí při požahování pak méně spotřebuje. Pivu, až na výjimky, kde se smolná příchuť žádá, nemá udělovali žádné nepříjemné příchuti. Tato vlastnost laboratorně se zkouší, aby byl jednotný a skutečnosti odpovídající základ pro toto posuzování, 4% ním lihem. Čím více smoly se v tomto líhu rozpouští, tím pravdě podobněji lze očekávali, že dá větší příchuť pivu. Při tomto určování jest však třeba jisté opatrnosti a jest nutno bráti ohled na bod tání. Má-li smola příliš nízký bod tání, tu když jí rozmělníme, slévá se v jeden celek, čímž utvoří se menší povrch, na který může pak lihový roztok působili a následkem toho se méně smola rozpouští a uděluje lihovému roztoku i slabší příchuť, než by dle svého složení měla udělili, kdyby se neslívala, jako smoly s vyšším bodem tání, které zůstávají v původním rozmělněném stavu. Pro posouzení smoly jest rovněž význačným stanovení nerozpustných látek v 96% ním alkoholu a zejména nerozpustných látek minerálních. Větší množství minerálních látek poukazuje vždy buď na špatný druh, anebo na zúmyslné přidávání těchto látek, ať už mají účel okrašlovací anebo aby se smoly staly těžšími. Nerozpustné látky organické, odhlížeje, že by to byla smola z přehřáté kalafuny anebo smola parafinová, mají ten význam, že poukazují na čistotu k výrobě použitých součástek a na čistotu celé výroby.

Význačným jest též posuzování smoly při zahřátí na 300° C, t. j. jakou mají vůni při této teplotě vyvinuté dýmy. Pro posouzení smoly, z jakých součástek se skládá, jest směrodatným postupovali dle návodu Brandova.

Celkem při posuzování smoly dle rozboru jest třeba velké opatrnosti a lze jen poukázali, zdali a do jaké míry jest zkoušená smola pro účele pivovarské vhodnou, při čemž vždy nutno míti na paměti, že rozhodujícím jest též způsob požahování. Uvážíme-li, jak nepatrné výlohy činí celkem smola a jaký má význam, nutno vždy doporučili jen druhy nejlepší. Smoly špatné jakosti a smoly uměle přibarvované, jakož i domáci různé přípravky budtež vůbec z používání vyloučeny.

O měsíčním večírku pivovarském dne 4. dubna 1908 přednesl Václav Bareš, adjunkt výzkumného ústavu pro pivovarství v Čechách