Gambrinus časopis pro pivo slad a chmel

Na Betlémském náměstí, nazvaném po památné kapli Betlémské, ve které kázal Mistr Jan Hus , stojí ve stínu Náprstkova musea dosud starý pivovar a vinopalna „ U Halánků”. Kaple stávala v místech, kde je dnes dům čp. 255, a stavbu její v letech 1383—1402 umožnil bohatý kramář Kříž, konšel a majitel pivovaru a domu čp. 238 a 239 v Husově třídě. Od jmenovaného domu v Husově třídě se táhl dvůr se sladovnou a sušírnou. Nedaleko kaple, kolem které byl hřbitůvek, stával dům čp. 269, jehož část do ná­městí vybočující bývala zvána ,,dům Sezemovský” po Sezemovi z Hořešovic , komorníku desk zemských za krále Václava IV. Byl tu pivovar se sladovnou.

V roce 1511 držel dům ten sladovník Vít Hatiapatia , jehož jménem byl nazýván více jak sto let. Část nynějšího domu, a to do ulice Náprstkovy, býval dům ,, U červených dvorův”, přikoupený v roce 1644 od Kryštofa Turka z Rosenthalu, bratra známého primátora. V místě, kde stojí dnešní Náprstkovo museum, býval dům čp. 270 „ U žluté boty”, patřící Mikuláši z Landštejna na Borotíně. Roku 1437 vlastnil dům Jan Vrbík, rytíř z Tismic, ujavší se mnichů, vypuzených z Kartouz . Roku 1437 koupil dům mydlář Jakub z Jičína , a ten jej spojil s domem „ U červených zvonův”. Po jeho smrti odkázala jeho vdova Dorot a dům své ženské čeládce. „Sezemovský dům” koupil as v roce 1430 známý Jan Reček z Ledče. Roku 1567 koupil pivovar Krocín Václav z Drahobejle . Za velikého moru byl tu v roce 1585 městský špitál, který však nepostačoval. Proto Krocín přikoupil roku 1590 vedlejší zadní dům od Jana Libořského z Libéhory . Z té doby pochází na nádvoří pivovaru zasazená deska s erbem, na níž jest nápis: Wa. St. Kro. z Dra (Václav starší Krocín z Drahobejle). Podobný erb se nalézá též na Prašné bráně. Roku 1610 koupil dům s pivovarem od Krocínova syna Jan a Pavel Kutnauer ze Sonnenšteina, který měl býti popraven rok u 1621, avšak útěkem zachránil svůj holý život. Tehdy byl dům s pivovarem ještě nazýván „haťapaťovský ” neb též „ U Krocínů”. Roku 1628 přešel do majetku císařského rychtáře na Malé Straně Piliberta Emanuela de Bois. Roku 1640 držel dům Kryštof Turek a v roce 1676 Jan Halánek z Jičína, jehož jméno se udrželo až do dnešních časů. Po něm skoro celé století vlastnila dům rodina Jana Hanuše z Greifentalu , a po této sládek Antonín Langvara (Langguara) . Betlémská kaple byla zrušena v roce 1784.
    Roku 1826 získal dům a pivovar „ U Halánků ” sládek Antonín Pingerhut , vlastním však jménem, jak bylo prokázáno, Náprstek, a to za 27.500 zlatých. Jeho syn Vojtěch (Vojta) Náprstek je osobou v dějinách české kultury historickou. Vojta Náprstek (* 1826, † 1894) navštívil Ameriku, byl zde zprvu dělníkem, pak knihkupcem, pak cestoval po východních a středních státech Unie, pobyl i mezi Indiány v Dakotě a později v jižní Unii. V roce 1857 se vrátil se svolením tehdejší rakouské vlády přes Paříž do Prahy, kde sídlil od roku 1858. V roce 1862, po své návštěvě světové výstavy v Londýně, založil v Praze prů­myslové museum, nyní etnografické (Náprstkovo). Jeho bratr Ferdinand Pravoslav, pseudonymem Ferdinand Tatranský , byl známým podporovatelem literatury a hudby. Choť Vojty, Josefa byla spolupracovnicí v museu a podporovatelem jeho snah. Vojta Náprstek, jehož popel je uložen v urně v museu, odkázal dům ,,U Halánků”, jakož i nový dům pro museum vystavěný, jmenovanému museu.
Toto museum bylo stánkem sbírek, který zprvu měl za účel vzdělávání českého lidu , zejména řemeslníků a malých živnostníků, aby tak názorně seznávali, jak se zpracovávají přírodní hmoty v průmyslu a jakého užitku poskytují živnostem. Později stal se tento stánek etnografickým a kulturně-historickým museem.

    Dosud stojící starobylý dům a pivovar „U Halánků” jest svérázným domem s dvojitou střechou, má řadu nepravidelných místností, pokojíčků, chodeb, uvnitř má pavlač a mnohé připomíná na místnosti pivovarské. Má svou historii. Nejstarší pražští lidé pamatují mnohé, kdy se ještě v pivovaře vařívalo, a vzpomínají hlavně na šlechetnou „paní starou”, „paní maminku” od Halánků. Jednoho dne v říjnu roku 1873 se na Betlémském náměstí tísnily před pivovarem nesčetné davy lidu. Jak je „paní mamince” ? se všichni tá­zali. Veliká dobrodějka těch zástupů, paní Anna Náprstková, se loučila naposledy se svými miláčky. Narodila se v Praze rok u 1788, rodiče její různými nehodami zchudli, a po otcově smrti žila se svou matkou a sourozenci v kruté bídě. Když jí bylo 14 let, svěřil ji její strýc vedení obchodu na Malé Straně, a jejím přičiněním, vlídnosti a úslužností obchod zkvétal den ode dne. V 19 letech se provdala za sklepníka Jana Nováka . Věnem mu přinesla 80 zlatých, které si pracně za 10 let našetřila. Mladí manželé si najali stravovatelství a později pivovar na Malé Straně. Když manžel po 12 letech zemřel, stala se po 4 letech manželkou Antonína Náprstka . S ním zakoupila dům a pivovar „ U Halánků”. I ve svém stáři pracovala a střádala, aby mohla pomoci těm, kteří toho nejvíce potřebovali. Jednou týdně bývalo „ U Halánků” podělování chudých. Bylo rozdáno množství pecnů chleba a nikdo neodešel s prázdnou. Není divu , že celá Praha znala „paní maminku” od Halánků.
Životopis její napsala roku 1892 Žofie Podlípská.
    Pivovar „ U Halánků” byl veden jako takový ve vlastní režii majitelů až do 30. října 1877. Poté byl pronajat i s hostincem Josefu Pelíškovi. Dne 4. listopadu roku 1889 stal se novým nájemcem pivovaru sládek Josef Klička . V roce 1897 byla výroba zastavena a pivovar pronajat Prvnímu pražskému měšťanskému pivovaru v Holešovicích.
V pivovaře „ U Halánků” se nacházela již předtím také vinopalna, která rovněž byla dána později do nájmu. Tak zmlkl na tichém náměstíčku jeden starý svérázný pražský pivovar a v jeho místnostech se nachází dnes velká knihovna a musejní předměty Náprstkova musea.
F. V. Konečný.

Časopis pro pivo, slad a chmel
GAMBRINUS, ročník 5 (72), číslo 2, v Praze dne 26. ledna 1944